Židovské anekdoty

Starého Korenblita už nechci nikdy v životě vidět

10. října 2012 v 7:36 | ze sbírek Jana Schneidra

"Starého Korenblita už nechci nikdy v životě vidět," huláká Mojše Pupik. "Pročpak to?" zajímá se Chajim Jankel. "Před časem jsem ho potkal a požádal jsem ho o menší diskrétní půjčku," vysvětluje Mojše Pupik. "A on tě poslal někam," dohaduje se Chajim Jankel. "Právě že ne," dodává šeptem Mojše Pupik, "proto ho už nikdy nechci vidět."

Šetidenní válka a pan vrátný

10. září 2012 v 17:39 | ze sbírek Jana Schneidra

Polsko 1967. Na Sinaji zuří šestidenní válka. Rusové podporují Egypt, Poláci mu tedy přejí zmar. Pan Zoltko jde do práce a vrátný na něj vesele volá. "Už jste slyšel? Izraelci ženou Araby zpátky!" Druhý den podobná scéna, vrátný huláká: "Pane Zoltko, slyšel jste? Izraelci už obsazují Sinaj!" Třetí den je vrátný už v ráži. "Pane Zoltko, Izraelci zahnali Egypťany do Egypta!" Čtvrtý den je ale vrátný celý hin. Pan Zoltko se stará: "Co je s nima, pane vrátný?" Ten jen otráveně mávne rukou. "Ááále. Dozvěděl jsem se, že Izraelci jsou židi."

Je lepší ochlasta nebo obšourník?

27. srpna 2012 v 7:59 | ze sbírek Jana Schneidra

V jedné židovské náboženské obci se ucházeli o místo kantora dva zhýralci, nikdo jiný. Představení obce byli už tak zoufalí, že se obrátili o radu i na rabína Bubacka. "Koho máme vzít, rebe," tázali se, "toho ochlastu nebo toho obšourníka?" Rebe Buback si namotal fousy do prstýnků, zamyslel se, trochu zadřímal, a pak děl: "Vezměte toho sukničkáře." No to bylo něco pro představené obce. "A jak to zdůvodněj, rebe? Snad podle sebe?" Rebe se smutně usmál: "Právě. S tím pitím se to v čase zhoršuje, kdežto v tom druhém případě naopak."

Jak v Chelmnu chtěli ukončit své trápení

21. května 2012 v 10:21 | ze sbírek Jana Schneidra

Občané Chelmu stále měli nějaké starosti. Trápili se tím tak a tolik, že je až začalo trápit, jak moc se tím trápí. Velký Chural Moudrých Chelmu se sešel, aby z toho trápení našel nějaké řešení. Šest dní a šest nocí se tím trápili, až je začalo trápit, že už se zase blíží šábes a oni nevidí konec toho trápení. A tak přijali jediný nápad, který tam padl, a to ten, že veškeré starosti chelmských občanů na sebe převezme Josele, místní kominík, a to za poplatek rubl týdně. V ten okamžik z chelmských moudrých spadly veškeré starosti a začali se rozcházet, že budou mít po dlouhé době opravdu pěkný šábes, když tu vtom Chajim Jankel, jeden z vyhlášených chelmských moudrých, zkrabatil svou moudrou tvář: "Když Josele bude mít zajištěn pěkný příjem jednoho rublu týdně, tak jakýpak on vlastně bude mít starosti - ?!?"

Košer klobouk

2. ledna 2012 v 16:51 | ze sbírek Jana Schneidra
V jednom nejmenovaném městě byl rabín, který si velmi zakládal na svém drahém a echtovně glatt košer epes klobouku. Jednoho dne však - o hrůzo! - mu ho někdo ukradl. Velký smutek a rozhořčení ovládlo celou kehile. Rabín byl však muž činu a nechodil kolem horké kaše aniž by vedl řeči nahoru dolů či bez omáčky a brykule nedělal ani omylem. Zavolal si šéfa místní galerky: "Tak jakou, Ivane Nikolajeviči, jakou mám naději, že dostanu svůj klobouk zpět?" - "To záleží, rabi, na okolnostech." - "A na jakých okolnostech, Ivane Nikolajeviči?" - "No, jestli ho vzal někdo z mých lidí, máš ho zítra zpátky." - "??" - "Jestli ho ovšem vzal někdo z tvých lidí, tak si nech zrovna poslat pro nový."

Jedna ponašemu k volbě starosty

28. listopadu 2011 v 9:35 | ze sbírek Jana Schneidra

Nový starosta v jednom izraelském městě šel na obhlídku do terénu. zastavil se na jedné velké stavbě. "Ahoj, Sára," zahalasil jeden z dělníků, "jak se máš?" - "To je prima, že tě zase vidím, Avnere," byla potěšena starostova manželka, a setrvala s Avnerem v delším srdečném rozhovoru. Když pak pokračovali v procházce městem, starosta nevydržel: "Ty toho člověka znáš?" - "Ano," odpověděla Sára, "studovali jsme spolu na univerzitě. A nejenom to, skoro jsme se vzali." Starosta byl jeden velký úsměv. "Vidíš, Sára, jaké máš štěstí, že jsme se potkali! Jinak bys byla manželkou stavebního dělníka." Sára odpověděla bez váhání. "Nikoli. I v tom případě bych byla manželkou starosty."

Jedna Roubíčkova za Magora

14. listopadu 2011 v 9:47 | ze sbírek Jana Schneidra
Věděj, Roubíček, že starej Magorstein to už má za sebou? - No neblbnou, Kohn, to jsem se lek, že jsem z toho celej smrtelnej. Tak už začali kácet v našem lese. No, ale mohlo to bejt horší. - ? - No, co čučej, mohl jsem to taky bejt já.

Pitbull a Izraelec

7. listopadu 2011 v 22:01 | Jan Schneider

Paříž. Vzteklý pitbull útočí na slečnu. Přiběhne mladík a obratně pitbulla skolí. Hned se kolem nahrnou novináři: "Hrdino! Jak se jmenuješ? Celá Paříž tě bude milovat! Zítra budou noviny plné titulků: Pařížský hrdina zachránil dívku před vzteklým psem!" Mladík se skromně usměje: "Ale já nejsem z Paříže." - "To nevadí! Celá Francie si tě zamiluje! Noviny budou zítra psát: Francouzský hrdina zachránil dívku před psem - zabijákem!" Mladík se opět plaše usměje: "Ale já nejsem Francouz." - "To vůbec nevadí! Celá Evropa bude na tebe hrdá! Evropský mladík zachránil mladou dívku ze spárů zdivočelého psa!" Mladík neví, kam s očima: "Ale já, když se to tak vezme, nejsem ani z Evropy." - "A odkud tedy jseš?" - "Z Izraele." Novináři ztichnou a začínají telefonovat do redakcí: "Titulek: Izraelec za bílého dne brutálně ubil dívce psa!"

Kdo má nejlepšího syna?

7. června 2011 v 17:01 | ze sbírek Jana Schneidra
Sedí tři matky v parku a povídají o svých dětech. "Ten můj Mojšele," povídá paní Blumenfarb, "to je vzor ctnosti! Všimly jste si, dámy, toho originál Chagalla u nás v pokoji? Nu? Ovšemže, dárek od milujícího syna." - Ani paní Iskowitz se nenechá zahanbit: "A co si myslíte, můj nový Mercedes, co jsem dostala na Den matek? Můj Beníček nezapomíná!" - Ale paní Silverman, aby zůstala radši zticha? "To vůbec nic není, dámy. To můj Móricek, pětkrát týdně chodí na sezení k psychoanalytikovi. Už půl roku. A o kom tam celou tu dobu, pětkrát týdně vypráví? O mně!"

Co si myslíte o židech?

26. dubna 2011 v 12:13 | ze sbírek Jana Schneidra
Starý žid s dvěma velkými kufry jde po nádražním perónu ve Francii. Zeptá se prvního Francouze, kterého potká: "Promiňte, co si myslíte o židech?" - "Óoo, miluji židovskou kulturu a miluji židovský národ…" Starý žid jde dál a ptá se po chvíli jiného Francouze: "Prosím Vás řekněte mi, máte rád židy?" - "Zajisté - jejich myšlení a talent mne vždy uchvacují…" Starý žid pokračuje v chůzi a potká dalšího Francouze, kterého se opět zeptá: "Máte rád židy?" - "Co?! Židy?! Ty teda rád nemám! Nenávidím celý židovský národ! Nenávidím je všechny!" - "Vidím, že se vám dá věřit," řekne starý žid "…a že jste přímý člověk. Prosím, prokázal byste mi tu službičku a počkal mi chvíli u těchhle kufrů, než si na chvíli odskočím na toaletu?"

Ryby a koráby

20. dubna 2011 v 17:13 | ze sbírek Jana Schneidra
Sešli se dva kupci, Lejzr Semjonovič Frankenburg a Mojše Jefimovič Kaminker. "Tak jakou, Mojše Jefimoviči, jakou? U moře jsi byl?" - "No, to se rozumí samo sebou, Lejzře Semjonoviči, alespoň padesátkrát jsem tam byl." - "A co ryby, Mojše Jefimoviči, mořské ryby tam byly?" - "Byly, báťuško, byly tam ryby jako náš dům." - "A co koráby, Mojše Jefimoviči, koráby jsi také viděl?" - "Převzácný Lejzře Semjonoviči, koráby jsem nejenom viděl, já jsem je i jedl!"

Výklad snů paní Ziegelfarb

10. dubna 2011 v 10:28 | ze sbírek Jana Schneidra
Paní Ziegelfarb se probudí z těžkého snu. Posadí se, protře oči, a náhle se celá rozzáří. Šťouchne do stále chrnícího pana Ziegelfarba: "Miláčku, já Ti měla dneska nádherný sen!" Pan Ziegelfarb je sotva při smyslech: "Tak pověz mi, cos dneska snila." Paní Ziegelfarb se nenechá nutit. "Dneska se mi zdálo, žes mě k našemu výročí obdaroval nádherným diamantovým prstenem!" Pan Ziegelfarb se nechá slyšet: "To tedy mázltov k takovýmu snu." Paní Ziegelfarb je k nezastavení: "Co to jen může znamenat, takový sen? Zvláště s ohledem ke skutečnosti, že my naše výročí máme již zítra - ?" Pan Ziegelfarb ji uklidňuje. "Trpělivost, miláčku. Co to znamená, takový sen, se dozvíš večer, až přijdu z práce." Paní Ziegelfarb se celý den pořádně nemohla soustředit na žádnou práci. Občas si sedla a jen si zádumčivě prohlížela své prsty. Až konečně tu byl večer a drahý mužíček přišel domů a už otvíral aktovku a vyndával cosi zabaleného ve zlatavém papíře. Paní Ziegelfarb balíček netrpělivě rozbalila. Byla v něm kniha "Co znamená váš sen?"

Chudák paní Buxbaumová

9. dubna 2011 v 6:45 | ze sbírek Jana Schneidra
Emanuel Buxbaum navštívil místního psychiatra, doktora Majofise. Ulehl na kanape a doktor citlivě započal konverzaci. "Leží se vám dobře? Ano? Jak vám mohu pomoci?" - "Doktore," zakuckal se Buxbaum, "nebuďte směšný. Dovolte, abych se představil. Jsem Napoleon Veliký. Nepotřebuji žádnou pomoc, s Ruskem i s Rakouskem si poradím sám." Doktor Majolis byl profesionál každým coulem a nic ho nedokázalo rozhodit. "Mohu pro vás tedy něco udělat?" Emanuel Buxbaum se uklidnil. "Můžete, doktore, můžete. Přišel jsem požádat o radu ohledně své manželky. Zdá se mi poněkud zmatená. Ztráta osobnosti, nebo co." Doktor Majolis zbystřil: "Jak se to projevuje?" Emanuel Buxbaum si povzdechl: "V první řadě, neustále se představuje jako paní Buxbaumová."

Jak se Popper zapomněl

5. dubna 2011 v 13:44 | ze sbírek Jana Schneidra
Sedí Popper v kavárně Arco a čte si noviny. Vedle sedí Seelengut a hovoří. Popper stále čte a kouří. Seelengut stále hovoří, když tu náhle se rozčílí: "Prosím jich, je to nějaké chování, když jeden hovoří - a druhý si čte noviny?" Popper se celý vyleká: "Prosím jich za prominutí. Já zapomněl, že nejsem doma."

Raději jedou rychle na pohotovost!

4. dubna 2011 v 21:07 | ze sbírek Jana Schneidra

Pan Plotz se jednoho večera ošklivě zranil na ruce. Ani to moc nebolelo, ale bylo to ošklivé. Z obavy o svůj život, majetek a zdraví rychle zazvonil na svého souseda, vyhlášeného doktora Feldsteina. Ten ho vzal do ordinace, prohlédl zranění, a kývaje hlavou mu nařídil: "A teď rychle taxík a rychle do pohotovostní lékárny! Žádejte antibiotikum v prášku a antiseptickou náplast!" V Plotzovi by se krve nedořezal. "To je to doktore se mnou tak vážné?" Doktor Feldstein se zachmuřil: "Není, ale když budete čekat do rána, zahojí se vám to samo!"

Fragnerovy noční procházky

21. března 2011 v 14:17 | ze sbírek Jana Schneidra
Povídá pan Eisenmann panu Fragnerovi: "Poslouchaj, Fragner, proč oni se vlastně s tou paničkou neoženěj? Co jich tak sleduju, rychtujou si to za ní večer co večer - no jak dlouho tam oni vlastně takhle docházej?" Pan Fragner se jen uculuje: "Čtyři roky, pane Eisenmann, čtyři roky. Svým způsobem mají pravdu, pane Eisenmann, ale věděj, taková večerní procházka tam, a pak zase zpátky - a kam já bych jako ženatej mohl asi tak chodit?"
 
 

Reklama