Úvahy a komentáře

Palestinský stát, nikoliv kdy, ale jaký

5. října 2011 v 10:54 | Petr Weber

Protože palestinský stát vznikne. Jako vznikly dva Pakistány, Kosovo nebo třeba Černá Hora. Že ta srovnání kulhají? V mnohém ano, ale jistý společný prvek by se našel - nazvěme jej opatrně pnutí v místě vzniku. A oproti těm třem náhodným příkladům zde je od počátku onoho pnutí proklamativní souhlas mezinárodního společenství. Tím ale pozitivum končí a zbytek už je jen desítky let trvající marasmus.

Kultura strachu

2. října 2011 v 17:07 | Zdeněk Zbořil

Lidské dějiny znají, kromě mnoha tyranií, i
tyranii idejí a hodnot. Jen je někdy obtížné
poznat, že ji právě žijeme nebo dokonce
tvoříme.


Aktuální obavy z politického a rasového fanatismu jako by zakrývaly skutečnost, že tyto projevy poruch osobnosti a schopnosti komunikovat, domlouvat se a sdílet sdílené, nejsou v dějinách lidstva něčím neobvyklým. Dnes si sice myslíme, že schopnost nenávidět je výsadou některých vyšinutých jedinců nebo skupin osob, nadaných nebo naučených nenávidět, postrádajících schopnost milovat své bližní a oddávajících se, jak říká František Koukolík, skupinové hlouposti.

Bátora na Hrad a Záhada židovská

8. srpna 2011 v 10:03 | TJ

Ministr školství Josef Dobeš by se měl vážně zamyslet nad obrazem svého úřadu v médiích, protože v posledních dnech se dostává stále více pozornosti jeho úředníkovi Ladislavu Bátorovi. Pondělní deníky jsou plné zpráv o tom, jak Bátora píše velvyslanci USA a pražskému primátorovi kvůli pochodu gayů. Pokud ministra v minulosti nepřesvědčily informace o Bátorově zálibě v antisemitské literatuře, aby jej z úřadu odvolal, pak by měl nyní vzít v úvahu fakt, že se dostává do jeho mediálního stínu. To už je problém, který by měl brát vážně.

Hess a Bátora. Včerejší pěna dní

22. července 2011 v 18:16 | TJ
Média včera a dnes informovala o tom, že německé úřady přesvědčily rodinu bývalého druhého muže nacistického Německa, že jeho ostatky budou exhumovány, spáleny a popel bude vysypán do moře. Rudolf Hess je do dnešních dnů jednou z hlavních ikon neonacistických aktivistů. Každoroční pochody ve Wunsiedlu, kde byl pochován, tak asi skončí. Jeden z dalších drobných pokusů zabránit oslavování nacistického hnutí. Asi to nebude mít žádný dopad na stav věcí, ale je to gesto.

Proč bych nemohl podepsat veřejné prohlášení D.O.S.T.

21. června 2011 v 17:56 | Lanny Rosický
Sledoval jsem nedávný konflikt mezi Židovskou obcí a iniciativou D.O.S.T. a nedá mně to, abych přece něco neřekl.Zpráva Židovské obce o stavu antisemitismu v České republice označila D.O.S.T. za poměrně nebezpečný fenomén nejen pro české Židy. Myslím, že se do té ohrožené skupiny plně kvalifikuji a tedy za sebe prohlašuji , že mě chování a výroky lidí z D.O.S.Tu nijak neohrožují. A to ani poměrně (ať už ten výrok znamená cokoliv).

Kouzlo nechtěného aneb židé a komunismus - pokračování

8. června 2011 v 17:29 | Jan Fingerland (převzato ze ŽL 21)

Pokračování předchozího textu.

Kouzlo nechtěného aneb židé a komunismus

8. června 2011 v 17:28 | Jan Fingerland (převzato ze ŽL 21)
Byli to židé, kteří provedli ten zázračný trik přehodnocení hodnot, díky němuž život získal nebezpečné kouzlo. Jejich proroci slili slova jako "bohatý", "bezbožný" a "zlý" v jedno. V tomto převrácení hodnot, v němž se slovo "chudý" chápe jako synonymum pro "svatý" a "přítel", leží význam židovského národa.
Podle Friedricha Nietzscheho, Mimo dobro a zlo, par. 195

Viditelní židé

Vše, co se týká židů, má výbušný potenciál. Téma Židé a komunismus má pak brizanci o to větší. Vždyť v řadách teoretiků marxismu, ale také a především vůdců komunistického hnutí v Evropě, vždy bylo mnoho židů, anebo přinejmenším židů dobře viditelných. Přitom pokusy o zavedení ráje na zemi vždy skončily zavedením diktatury. Komunistické elity pak bylo velmi snadné ztotožnit právě s oněmi "viditelnými židy". Odtud pak není daleko k myšlence, že komunismus je "prokletí", které na křesťanskou Evropu uvrhli židé jako cizí element.
Tento závěr je mylný nejen proto, že většina komunistů nebyli židé, stejně jako většina židů nebyli komunisté, nebo proto, že kolektivní vina v tomto smyslu neexistuje. Ale také proto, že část židovských komunistů byli idealisté, jejichž cílem nebylo znevolnění evropských národů ani jako lidí, ani jako ne-židů, ale naopak jejich osvobození. Konec konců sami židé se stávali obětí komunismu, ať už se tak dělo rukou židovskou nebo nežidovskou.

Maroko vyšlo ze závětří

30. dubna 2011 v 19:59 | Jan Fingerland, Český rozhlas 6
Maroko je sice velmi suchá země, ale přesto připomíná ze všeho nejvíce lesní tůňku se stojatou vodou a sotva pozorovatelnými změnami. Tento více než třicetimilionový národ žije stranou pozornosti většiny světa, a platilo to do značné míry i v posledních měsících, kdy se arabským světem už hnala vichřice demokratických protestů. Mělo to svou logiku - Maroko není krutou tyranií a nemá zásadní ekonomické problémy. Ani jemu se však nevyhnuly dvě choroby, které trápí arabský svět - zablokovaný politický systém, a také terorismus, v němž část lidí vidí východisko. A tak se na hladině lesní tůně objevily překvapivě velké vlny.

Peroutka komentuje soud s Eichmannem

16. dubna 2011 v 20:46 | Jan Bednář, psáno pro rubriku Názory a argumenty ČRo 6
Právě před půl stoletím šokoval svět soudní proces s nacistickým zločincem Adolfem Eichmannem. 50. výročí začátku procesu připomněla tento týden světová média, například BBC, jejíž redaktor Gavin Esler tvrdí, že soud s Eichmannem v roce 1961 měl mimo jiné též zásadní význam pro Izrael. Šlo zde totiž o vyrovnávání se s nacistickou minulostí, její pravdivé odhalení a o jasné pojmenování viny. Eichmanna tituluje "druhý Adolf"; jako šéf nacistického úřadu pro židovské vystěhovalectví a pak úřadu pro vyhlazování Židů nesl odpovědnost za holocaust skoro stejně jako Hitler.


Heider Heydrich chce opravit zámek, kde vyrůstal. Co já s tím?

27. března 2011 v 22:10 | Václav Kraus
Právě jsem dočetl knihu francouzského autora Laurenta Bineta O válečné akci Antropoid o hrdinných parašutistech Gabčíkovi,Kubišovi, Valčíkovi a nejinteligentnějším nacistickém masovém vrahovi Reinhardu Heydrichovi, jehož i nacisté přezdívali blonďatou řeznickou bestií. Sotva jsem poznovu o tom tragickém konci parašutistů v pražském kostele Cyrila a Metoděje dočet, padl můj zrak na páteční komentář v MF DNES od Luďka Navary s titulem: Mým tatínkem byl krvavý Heydrich. Dobře, ale co já s tím?

Jeden osobní dopis o vymývání mozků a protiizraelských médiích

12. března 2011 v 23:37 | Arie Gillon, Izrael
Drahá T.

vrátil jsem se plný vzpomínek na Dublin a propadlý závislosti na Guiness. Opětovné setkáni s Tebou mne nesmírně potěšilo. Dodatečně jsem si uvědomil, že řadu témat jsme nestačili prodiskutovat, snad příště. Ale přesto po mém návratu jsem se setkal s něčím, co mne přinutilo vrátit se k jednomu bodu naší diskuze.
Z Gazy odpálená raketa grad, která je největší z těch, co mají Palestinci k dispozici, dopadla na Beerševu. Jen zázrakem nikoho nezabila, lidé se stačili schovat v krytu. Jako odvetu Izrael zničil opuštěný dům v pustém území, z nějž byla raketa odpálena. V Irsku jsem o tom nezaznamenal ani zmínku, určitě ne ve zprávách, zajisté byly naplněny zajímavějšími událostmi z jiných zemí. Ale buď si jista, že BBC a další evropské zpravodajské kanály by spustily kolem zničení budovy Izraelem velký humbuk, přičemž by zmínily jen jednou, pokud vůbec, raketu dopadnuvší na Beerševu. Beerševa je něco jiného než Sderot, což je malé, relativně nevýznamné a nerozvinuté město. Beerševa je jedno z našich největších měst. Teď si představ, že ta budova by nebyla opuštěná a Izrael by vyzval či nařídil obyvatelům, aby ji opustili, protože bude zničena.

Jiří Peňás: "Co bude s holokaustem?"

8. března 2011 v 14:22 | D.T. podle www.lidovky.cz, foto Wikipedia
Tuto otázku si klade publicista Jiří Peňás ve svém komentáři na stránkách Lidových novin. Byť článek vyšel již 2. března 2011, nedopustíme se snad velké chyby, když se k němu vrátíme právě v den vzpomínky na rodinný tábor v Osvětimi-Březince.

Na pozadí smrti Arnošta Lustiga Peňás připomíná, že: "Svědkové holocaustu mizí z našeho světa. Události, které tu díky nim byly stále ještě přece jen živé, reálné, bylo do nich možné "vložit prst", se plynule mění v historii, stávají se jednou z jejích položek, další kapitolou z dějin lidské hanebnosti, k nimž stále přibývají či mohou přibývat další stránky. Vždycky to tak bylo a není příliš důvod domnívat se, že tomu tak nebude, kdekoli na světě, nadále."

Jak čelit nejhorším scénářům

19. února 2011 v 19:35 | Rudolf Kučera, psáno pro rubriku Názory a argumenty ČRo 6

Události v severní Africe a na Blízkém východě dávají vzniknout stále většímu množství komentářů, analýz, osobních náhledů, jenže dobrat se toho, co se vlastně doopravdy v arabském světě děje, je velmi obtížné. Nepochybné je, že události v Tunisku, Egyptě, Libyi, Bahrajnu, Jemenu a možná ještě dalších zemích mají něco společného a nějak souvisejí mezi sebou. Na první pohled jde o velmi podobné protesty především mladých lidí, ale i širších vrstev proti stoupající chudobě, například zdražování potravin a zcela nedostatečné sociální struktuře v jejich zemích. Která čím dál víc kontrastuje s ohromným bohatstvím autoritářských panovníků a prezidentů a jejich klientelistických klik. Určitě jde také o protesty proti minimální možnosti ovlivňovat politické dění, zavírání za opoziční názory a mučení ve věznicích. Můžeme tomu všemu říkat snahy o demokratizaci a měli bychom je ze všech sil podporovat. Měli bychom si říkat, že všichni ti protestující lidé chtějí vlastně jenom to, co my už dlouhou dobu máme: svobodný režim, v němž většina lidí žije bez materiální nouze. 

The Economist: Co znamená arabské jaro demokracie pro americký postoj k židovskému státu

13. února 2011 v 20:44 | www.economist.com, 10. 2. 2011, překlad Petr Weber
Americké vztahy k Británii jsou dány dlouhodobě historií, zeměpisné souvislosti hovoří pro trvale pevný postoj k Mexiku a Kanadě. Se Saudskou Arábií přátelský svazek potrvá, dokud budou Američané potřebovat její ropu. Tentýž svazek s Hosni Mubarakem (nikoliv však s egyptským národem jako takovým) upustili Američané na zem jako horký brambor, jakmile začaly protesty.

Amerika, krátce řečeno, je promiskuitní a přelétavá, pokud přijde na "zvláštní" vztahy. Jedním z nejvíce fascinujících je její dlouhotrvající skotačení s Izraelem. Co skutečně vidí Amerika v židovském státě? A jsou vzájemné vztahy ohroženy vichrem změn, který otřásá Egyptem a okolním arabským světem?

O budoucím vývoji v Egyptě aneb o demokracii a demokratických procedururách

4. února 2011 v 11:49 | Arie Gillon, Givatayim, Izrael
Zipi Livni, vůdce strany Kadima a hlava izraelské opozice, vystoupila se zajímavým názorem na americké pojetí demokracie. Tvrdí, že americká vláda obětuje demokracii samu ve jménu demokratických procedur, především pak svobodných voleb. Hovořila o tom s Hilary Clintonovou před volbami v Gaze. Clintonová tehdy tvrdila, že Hamás nemá žádnou šanci svobodné volby vyhrát a že Hizbolláh v Libanonu se zmírní, jakmile vstoupí do koalice. Vývoj od té doby potvrdil, že Hilary Clintonova se mýlila na 200 %.

Izrael má obavy ze současného vývoje v Egyptě

4. února 2011 v 8:07 | Gita Zbavitelová, psáno pro rubriku Názory a argumenty Českého rozhlasu 6, foto Wikipedia
Egypt, foto Wikipedia
Egypťané si nepochybně zaslouží lepší život a jistě je správné je v jejich úsilí povzbuzovat. Krátkozraká podpora však může mít nedozírné následky v čele se ztrátou jedné z mála spolehlivých blízkovýchodních opor Západu v boji proti terorismu. Vývoj nejvíc ohrožuje Izrael, který s nemenším znepokojením sleduje, jak rychle Spojené státy opustily svého dlouholetého přítele. Prezidenta Husního Mubaraka otevřeně podpořily pouze Izrael a palestinská samospráva. Pro Izrael by jeho pád znamenal ztrátu nejvýznamnějšího strategického spojence v arabském světě a na Blízkém východě, zatímco samospráva v něm má vlivného zastánce a prostředníka ve sporu s Hamasem. 

O slavnostním setkání ke Dni obětí holocaustu v senátu

31. ledna 2011 v 12:09 | DF
Moje máma je jedna z mála dnes ještě žijících očitých svědků nacistických zvěrstev 2. světové války. Přišla s prvním slovenským transportem do Osvětimi, kde prožila téměř tři roky toho nejhoršího utrpení, co jen je člověk schopen uchystat jiné lidské bytosti.

Schwarzenberg ke Dni památky obětí holocaustu a předcházení zločinům proti lidskosti

27. ledna 2011 v 16:20 | Karel Schwarzenberg, místopředseda vlády a ministr zahraničních věcí
Přinášíme čtenářům ŽL zdravici místopředsedy vlády Karla Schwarzenberga k dnešnímu slavnostnímu setkání židovských vojáků a veteránů v Českém centru Praha.

Osvětim Březinka - ilustrační foto, Wikipedia

Základem tohoto pamětního dne je datum 27. ledna 1945, kdy byl osvobozen nacistický vyhlazovací tábor Osvětim-Březinka. Mezinárodní den památky obětí holocaustu byl vyhlášen Valným shromážděním Organizace spojených národů 1. listopadu 2005 a připomíná utrpení přibližně šesti milionů židovských obětí během holocaustu za druhé světové války. Jde o historii tak smutnou, že vyžaduje všechnu účast a pietu, které jsme schopni, ale současně jde o lidské dějinné selhání, o tragédii, kterou nelze odbýt jen formálním aktem bez hlubšího zamyšlení.

Kdo může za uzavření pražského klubu Roxy?

5. ledna 2011 v 16:49 | TJ
V úterý 4. ledna byl uzavřen pražský klub Roxy. Pro příznivce klubové scény je to velká tragédie, pro obyvatele v Dlouhé důvod k oslavám. Hygienici, hasiči a úředníci stavebního odboru MČ Praha 1 zakázali jeho další fungování dokud nebude prostor nově zkolaudován. "Vybavení provozovny závažným způsobem porušuje požárně-bezpečnostní předpisy, je hygienicky nevyhovující a navíc byly v uvedených prostorech provedeny stavební úpravy, jež jsou v zásadním rozporu s kolaudačním rozhodnutím," řekla médiím mluvčí městské části Praha 1 Veronika Blažková k uzavření prostor a dodala, že si stavební úřad, hygienici i hasiči vyžádali kompletní stavební dokumentaci. Pro méně znalé čtenáře ŽL připomínám, že klub je v objektu Židovské obce v Praze provozován již od poloviny 90. let. V listopadu se zde dokonce za účasti tajemníka pražské obce Michala Borgese pořádal benefiční koncert Nadačního fondu obětem holocaustu.

Rok 2010 na Blízkém Východě

4. ledna 2011 v 13:14 | Gita Zbavitelová, psáno pro pořad Názory a argumenty ČRo 6
Již tradičně nabízíme našim čtenářům komentář z pera Gity Zbavitelové k vývoji situace v blízkovýchodním regionu. Tentokrát se autorka ohlíží za nejdůležitějšími událostmi
uplynulého roku.

izraelska vlajka
Pro Izrael a palestinskou samosprávu byl v roce 2010 nejpříznačnější obrovský rozpor mezi realitou a pohledem vnějšího světa. Izraelská vláda si počínala velmi špatně v oblasti public relations a pověst Izraele značně utrpěla. V únoru mu byl připsán atentát na velitele palestinského Hamasu Mahmúda Mabhúha v Dubaji, a přestože se obvinění nikdy neprokázalo a Mabhúh byl navíc nebezpečný vrah a terorista, aféra skončila diplomatickou roztržkou s řadou států, které Izrael odsoudily za zneužití svých pasů. Ještě horší následky pro mezinárodní postavení země měl květnový incident na propalestinské flotile, která se snažila prorazit blokádu pásma Gazy - izraelská vláda zveřejnila příliš pozdě videozáznamy vojenského zásahu na lodi Mavi Marmara, které jasně ukazují, že aktivisté vojáky napadli, a svět nikdy nepřestal Izrael odsuzovat za smrt devíti z nich. Incident také způsobil zhoršení vztahů s Tureckem. 
 
 

Reklama