Úvahy a komentáře

Kraus: ČSSD se k prohlubování vztahů k Izraeli staví rezervovaně

22. května 2012 v 15:39 | TJ
Návštěva osmičlenné izraelské vládní delegace, kterou minulý týden vedl premiér Benjamin Netanjahu, a její jednání s českými partnery svým mediálním ohlasem jen lehce převýšily zprávy o návštěvě islandského prezidenta. Nečas opět přirovnal situaci Izraele k předválečnému Československu a připomněl, že obě země jsou malé. Netanjahu zase na oplátku označil Česko za nejbližšího spojence v EU. Veřejnost se však moc o smyslu a výsledcích celé mise nedozvěděla. Izrael pořádá podobná setkání i s vládami Německa, Nizozemí a Polska. Česko zase s Polskem a Slovenskem.

Netanjahu v Praze - ohlédnutí za stoletím vztahů

19. května 2012 v 9:56 | Jan Fingerland, psáno pro pořad Názory a argumenty ČRo6, foto Wikipedia
Když se před nějakými deseti lety blížil vstup řady bývalých komunistických států do Evropské unie, méně informovaní novináři v Izraeli občas vyjadřovali obavy. Země jako Polsko, Slovensko či Maďarsko si mnozí Izraelci dosud spojují s válečnou genocidou židů, prováděnou nejen nacisty, ale i tamními fašistickými nebo kolaborantskými vládami. Brzy se ukázalo, že nelze dvakrát vstoupit do téže řeky. Zatímco západoevropské státy z různých důvodů začaly v poslední generaci zaujímat k Izraeli čím dál kritičtější stanoviska, ona "nová Evropa" byla - a do značné míry pořád je - mnohem více nakloněna nejen Izraeli, ale také Americe a transatlantické spolupráci. To se týká i dalších zemí, jako je Rumunsko, Bulharsko a samozřejmě i Pobaltí. Státy bývalého východního bloku mají své vlastní historické zkušenosti a jejich zahraničně politické názory se značně liší. Ve srovnání se západem kontinentu mají Východoevropané mnohem menší pochopení třeba pro španělskou mírnost vůči Kubě, pro německou vstřícnost vůči Rusku - a také pro západoevropskou kritiku Izraele, která se jim zdá příliš paušální.

Židovské muzeum a připomínka válečných osudů českého židovstva

15. dubna 2012 v 19:14 | TJ

V současné době prochází Židovské muzeum v Praze (ŽMP) rozsáhlou koncepční přeměnou, která má vyvrcholit v nově uspořádané a modernizované expozice. Pražské židovské památky byly vždy velký lákadlem pro turisty a je zcela správné, že vedení ŽMP nechce zůstat pozadu za novými trendy muzejnictví. Současné informační technologie jsou navíc skvělým nástrojem, jak je možné do virtuálního prostoru rozšířit prezentace, na které by za starých časů nebylo dost místa. Ve vzduchu však zůstává nevyřešena otázka, do jaké míry by ŽMP mělo připomínat události holokaustu a židovského odboje. Téma, které je velmi důležité pro stále ubývající počet přeživších a jejich potomky.

Erik Tabery: Antisemitismus v politice

23. února 2012 v 18:56 | D.T. podle RESPEKT, foto Wikipedia

Šéfredarktor časopisu RESPEKT Erik Tabery se tento týden ve svém pravidelném úvodníku zabývá osobou ultrapravicového novináře Adama B. Bartoše a jeho skandálním antisemitským pamfletem pod názvem Kraus. Pamflet, který byl zveřejněn na Bartošových osobních webových stránkách, útočí na časopis vydávaný hercem a moderátorem Janem Krausem (i na něho samotného). Bartoš označuje časopis za "extrakt židovské žurnalistiky a židovské propagandy", za "pravdoláškařský hnus a sliz" "sprostě útočící na vše co jen trochu souvisí s českým národem." Mediální svět je slovy Bartoše ovládán židovským vlivem a židovské tiskoviny neměly podle něj " nikdy jiný účel, než mystifikovat, zamlčovat, vést propagandu, dělat si legraci z křesťanských hodnot, z národa, útočit na lidské pudy, narušovat morálku, preferovat zvrácenosti a úchylnosti, propagovat revoluci, usilovat o rozvrat, o změnu režimu."

Jeden pohled na izraelské školství

8. února 2012 v 13:32 | Arie Gillon, Givatayim (překlad Petr Weber)
Povinná školní příprava začíná v Izraeli v pěti letech posledním stupněm školky. Ten je zdarma. V současnosti, jako důsledek masových protestů a demonstrací středních vrstev obyvatelstva proti zvyšujícím se životním nákladům, vláda předložila zákon, který by bezplatný pobyt ve školkách umožňoval již od tří let. Ale tato docházka není povinná a existuje síť soukromých školek, ve kterých se vyžadují značné poplatky za pobyt. Děti počínají navštěvovat školu od šesti let. Tradiční model v minulosti byl 8 + 4, tedy osm let základní školy a čtyři roky školy střední. Před 20 lety byla povinná školní docházka rozšířena o devátou třídu, takže povinná docházka se stala desetiletou (rozuměj včetně předškolní výchovy v posledním roce školky, pozn. překladatele). Nyní platí model 6 + 3 + 3. Tedy šest let základní školy, tři roky nižší střední a tři roky vyšší střední školy. Z historických důvodů školy v Ramat Gan a Givatayim (bydliště autora, pozn. překladatele) si ponechaly původní strukturu 8 + 4. To ovšem nijak nevadí, neboť zdrcující většina žáků pokračuje na vyšším středním stupni až k maturitě. Vzdělání je teoreticky bezplatné, ale za řadu služeb se platí, např. školní výlety, slavnosti, odpolední vyučování a dodatečné hodiny. Je zvykem, že žáci navštěvují nejméně dva až tři zájmové kroužky, které zahrnují neobyčejnou tématickou šíři, např. kung fu, balet, hudbu, kroužky dramatické, přírodopisné, vědecké a mnoho dalších. Izraelský vzdělávací systém má hluboké socialistické kořeny. U jeho zrodu stála potřeba podpory a integrace zejména sociálně a vzdělanostně méně vyspělých vrstev společnosti, tudíž školy přijímaly žáky bez jakéhokoliv výběru. Tím ale byla podkopána snaha o vyšší kvalitu vzdělání. Všech šest izraelských držitelů Nobelovy ceny v této dekádě je společného mínění, že úroveň všeobecného vzdělání v Izraeli za poslední období klesá.

Každý pátý Němec je antisemita

30. ledna 2012 v 17:20 | Richard SEEMANN, tento komentář byl odvysílán na stanici Český rozhlas 6
Mezinárodní den památky obětí holocaustu a předcházení zločinům proti lidskosti byl celosvětově vzpomínám v den, kdy 27. ledna 1945 byl Rudou armádou osvobozen koncentrační tábor Osvětim. V Německu a Rakousku nebyl pouze vzpomínkovým aktem. V berlínském Bundestagu za účasti nejvyšších německých ústavních činitelů jeho předseda Norbert Lammert upozornil, že dnes nejde o historickou vzpomínku, ale o aktuální problém Spolkové republiky. Děje se tak v době, policie odhalila sérii neonacistických vražd. To Němce zavazuje, aby se angažovaně stavěli proti jakékoliv formě pravicového extremismu.

Kdo je a kdo není žid aneb kauza Michal Mazel

25. ledna 2012 v 12:23 | Karel Wichs, Český rozhlas 6
"Já rozhoduji o tom, kdo je Žid," prohlásil začátkem minulého století vídeňský starosta Karl Lueger. Jeho antisemitismus byl natolik silný, že ho císař František Josef I. potvrdil ve funkci, až když třikrát za sebou vyhrál starostenské volby. Císaři ovšem nešlo o Židy, nýbrž o nepokoje, které tento kontroverzní politik mohl vyprovokovat. Vídeňský lid ho však miloval: Lueger vládl hlavnímu městu monarchie 13 let až do konce svých dnů v roce 1910.

Jeho slavnou větu o Židech přejal nacistický předák Josef Goebles. Oba muži tímto výrokem naznačovali, že jsou Židé, kteří se jim hodí do krámu. A opravdu, jak v okolí Luegera tak v Třetí říši se našlo několik Židů, kterým nikdo nezazlíval jejich původ.

Staly se i opačné případy. Známý německý herec Theo Lingen, který měl podle nacistů semitské rysy, se musel za bránit, že není Žid. Nepomohlo mu, že předložil křestní listy svých předků do třetího kolena.
U propagandou zpovykovaných Němců, ho zrazovala židovská vizáž. Hlavní ochránce rasové čistoty árijců Alfred Rosenberg později popravený v Norimberku dokonce žádal, aby bylo Lingenovi zakázáno vystupovat na jevišti a hrát ve filmech. Nepodařilo se mu to prosadit a Hitler vrátil árijci Lingenovi árijský původ.

Nový vedoucí kuchyně by měl jíst se svými strávníky

23. ledna 2012 v 10:28 | Václav Kraus
Asi rok jsem vynechal stravování v jídelně Šalom. Ne bezdůvodně, měl jsem výhrady ke kvalitě pokrmů delší dobu, dokonce jsem tehdy i snad dvakrát napsal připomínky do "knihy stížností", ovšem bez účinku. Dost mi vadila jídla až příliš jednoduchá. Jako byly časté špagety, přelité kečupem. Častá zeleninová rizota stejného druhu. Téměř výhradně masové pokrmy z kuřat (medová křidélka) a krůty. Všelijak stopově s těstovinami, hojně rozbředlým zelím ( z konzerv) a tak podobně. Hovězí nebo snad jiné maso prý jaksi nebylo k mání. Jehněčí, to vůbec nepamatuji.

O rizicích letošního roku a událostech roku minulého z pohledu Izraelců

6. ledna 2012 v 15:20 | Gita Zbavitelová, psáno pro rubriku Svět viděný internetem ČRo 6
Také v Izraeli bylo nejvýznamnější událostí roku 2011 arabské jaro, píše tamější deník Jerusalem Post. Arabové svrhli vládce Tuniska, Egypta, Libye a Jemenu a syrský prezident Bašar Asad stále bojuje o setrvání u moci vražděním tisíců lidí. Bahrajnem otřáslo sektářské násilí a z Iráku se stáhli američtí vojáci. Celý region se ocitl v neprobádaných vodách. Mnoho zastánců demokracie na celém světě Arabům aplaudovalo, ale v Izraeli takových moc nebylo - ne však proto, že by Izraelci svým arabským sousedům nepřáli demokratickou a prosperující společnost.

Rok 2011 v Izraeli a na palestinských územích

2. ledna 2012 v 7:29 | Gita Zbavitelová, psáno pro rubriku Názory a argumenty ČRo 6
V Izraeli a na palestinských územích byl rok 2011 plný událostí, i když zde nedošlo k protivládním nepokojům jako v okolních arabských zemích. Povstání měla neblahý dopad zejména na Izrael a přinesla mu především konec spolehlivého spojenectví s Egyptem.Pád prezidenta Husního Mubaraka vyústil ve výrazné zhoršení bezpečnostní situace na Sinajském poloostrově. Jeho velké části ovládli teroristé z nejrůznějších skupin včetně Al-Kajdy a situaci dodnes nezvládly ani tisíce egyptských vojáků. V srpnu došlo k teroristickému útoku nedaleko Ejlatu, při kterém zahynulo osm Izraelců, a vláda musela uvolnit miliardy šekelů na urychlenou výstavbu bezpečnostní bariéry podél 270 kilometrů dlouhé hranice.

Boj o duši národa

27. prosince 2011 v 19:54 | Jan Fingerland, psáno pro rubriku Názory a argumenty ČRo 6
Boj o duši národa - takto dramaticky novináři, ale třeba i izraelský prezident Peres označují momentální zprávu číslo jedna tamního politického a veřejného života. Tedy konflikt mezi sekulární většinou a částí ultraortodoxní komunity. Spor o prosazení některých náboženských pravidel ve veřejném životě probíhá už desítky let, ale v posledních letech zesílil a v uplynulých týdnech se stal už opravdu intenzivním konfliktem. A v tyto dny už zastiňuje - přinejmenším zdánlivě - prakticky vše ostatní, co Izraeli leží na srdci, včetně bezpečnostních nebo ekonomických otázek.

UNESCO, Palestinci a Izrael

3. prosince 2011 v 19:45 | Gita Zbavitelová, psáno pro rubriku Názory a argumenty ČRo 6
OSN tento týden oslavila 64. výročí hlasování o rozdělení britské mandátní Palestiny Mezinárodním dnem solidarity s Palestinci. Některé členské státy přispěly protiizraelskými projevy a akce vyvrcholila přijetím šesti rezolucí odsuzujících Izrael.Izraelský vyslanec Ron Prosor řekl Valnému shromáždění, že podobnými "oslavami" blízkovýchodní konflikt spíše ztěžuje, než řeší, předkládá neúplnou a zkreslenou verzi dějin a mění kauzu palestinského sebeurčení v záměrnou snahu o znevažování, ostouzení a delegitimizaci Izraele.

Pražská židovská obec vyměnila šéfredaktora Obecních novin

25. listopadu 2011 v 17:11 | TJ

Již brzo dostanou členové Židovské obce v Praze (ŽOP) prosincové vydání Obecních novin (ON), které poprvé připraví šéfredaktor Petr Balajka. Komunitní zpravodaj, který začal vycházet v roce 2004 nejprve řídila Jana Dráská. Po puči na pražské obci ji nahradil Milan Kalina, který svými "loajálními" texty budoval "dělnou atmosféru" kolem nového vedení. Ukázalo se však, že i přes svůj patolízalský styl se vedení pražské obce po letech znelíbil.

Perská hádanka

10. listopadu 2011 v 8:00 | Jan Fingerland, psáno pro rubriku Názory a argumenty ČRo 6, foto Wikipedia
Vypadá jako kachna, kejhá jako kachna, chová se jako kachna - a tedy to pravděpodobně bude kachna. Podle podobného vzoru je pravděpodobně třeba hodnotit zatím poslední zprávu Mezinárodní agentury pro atomovou energii. Tato instituce vydává svůj report o stavu íránského jaderného programu každé tři měsíce, a většinou nevzbudí větší ohlas - tentokrát to je však jiné, a to nejen proto, že někdo nechal záměrně uniknout informace o obsahu zprávy předem.


Výsledky sociálních protestů v Izraeli

7. listopadu 2011 v 10:49 | Gita Zbavitelová, psáno pro rubriku Názory a argumenty ČRo 6
Celé léto se v Izraeli konaly masové sociální protesty a ve všech větších městech stála stanová městečka mladých lidí, kteří požadovali cenově dostupné bydlení a opatření ulehčující neúnosně rostoucí životní náklady. Bouře vyvrcholily začátkem září, kdy za sociální spravedlnost demonstrovalo skoro půl milionu lidí. Od té doby však protesty jako by utichly - ale jen zdánlivě. Stanová městečka sice zmizela, ale bitva pokračuje - přenesla se do politické roviny.

Palestinský gambit

2. listopadu 2011 v 8:15 | Jan Fingerland, psáno pro rubriku Názory a argumenty ČRo 6
Palestinský gambit, tak nějak by se dal shrnout taktický postup, pro který se v poslední době rozhodla Palestinská autonomie pod vedením Mahmúda Abbáse. Rozhodla se totiž - podobně jako v případě šachového gambitu - něco obětovat, aby tím získala něco jiného, pokud možno cennějšího. Tak se Palestinci už před časem stáhli z jednání z Izraelci a místo toho v září předložili žádost o přijetí do OSN. Posledním z těchto kroků je pondělní zvolení Palestiny za člena UNESCO, tedy Organizace Spojených národů pro výchovu, vědu a kulturu.

Neúspěšný pokus Čtyřky o obnovu izraelsko-palestinských jednání

30. října 2011 v 18:16 | Gita Zbavitelová, psáno pro rubriku Názory a argumenty ČRo 6
Uprostřed další části výměny vězňů, tentokrát mezi Egyptem a Izraelem, který dnes propouští 22 Egypťanů za izraelsko-amerického občana Ilana Grapela obviněného ze špionáže, se mezinárodní Čtyřka znovu pokusila přimět Palestince a Izrael k obnově mírových jednání. Vůbec poprvé je k tomu přímo vyzvala koncem září, kdy předseda palestinské samosprávy Mahmúd Abbás podal žádost o jednostranné uznání neexistující Palestiny v OSN, a rovněž poprvé připojila i svou konkrétní představu - obě strany mají do tří měsíců předložit požadavky týkající se bezpečnosti a hranic budoucího palestinského státu, dál v jednání pokračovat a dosáhnout mírové dohody do konce příštího roku. 23. října se měla konat první trojstranná schůzka.

Gilad Šalit konečně na svobodě

18. října 2011 v 21:14 | Gita Zbavitelová, psáno pro rubriku Názory a argumenty ČRo 6
Propuštění Gilada Šalita z více než pětiletého zajetí Hamasu sledoval celý Izrael se zatajeným dechem - proběhlo za nejpřísnějších bezpečnostních opatření, aby se předešlo pokusům o zmaření jeho výměny za 477 palestinských vězňů a vězeňkyň.Všechno se ale povedlo - Hamas nejprve předal Šalita egyptským prostředníkům, ti pak izraelské armádě, a teprve když potvrdila, že je Gilad v relativně dobrém zdravotním stavu a převezla ho do Izraele, vyjely odtamtud autobusy s palestinskými vězni. Voják strávil v zajetí Hamasu 1941 dnů, prožil tam nepochybně strašné věci a odnáší si celoživotní následky. Byl bledý, vychrtlý, vyčerpaný a vystrašený a ve svém prvním rozhovoru řekl, že velmi dlouho neviděl lidi.

Další arabsko-izraelská výměna vězňů?

18. října 2011 v 10:05 | Jan Fingerland, psáno pro rubriku Názory a argumenty ČRo 6
Na svobodu se po pěti letech možná podívá nejen Izraelec Gilad Šalit, ale po necelých pěti měsících i Ilan Grapel. Jeho osud je světu znám mnohem méně, ale pro současné dění v regionu je neméně příznačný. Kdo je tedy Ilan Grapel? Jde o Izraelce původem ze Spojených států. Sedmadvacetiletý Grapel vyrostl a vystudoval v New Yorku, ale pak se přestěhoval do Izraele, kde také absolvoval vojenskou službu. Podle svých přátel se vždy zajímal o humanitární otázky a také o arabskou kulturu - dokonce se naučil mluvit arabsky. Letos v létě odjel do revolučního Egypta, kde prý chtěl pracovat pro organizaci starající se o africké uprchlíky, zejména Súdánce, kteří na cestě do Evropy nebo Izraele obvykle překračují egyptské území. Na vstupním vízu uvedl, že je muslim. Během svého pobytu v Egyptě veřejně informoval o svém pobytu na své internetové stránce včetně řady fotografií, nechoval se tedy jako obvyklý špion zametající stopy.

Adam Drda: Senátor Doubrava a Protokoly siónských mudrců

14. října 2011 v 16:05

Minulý pátek, přesně na Erev Jom Kipur, způsobil severočeský senátor Jaroslav Doubrava rozruch v horní sněmovně českého parlamentu, když během debaty o vládním návrhu na zvýšení daně z přidané hodnoty citoval z "Protokolů sionských mudrců." Text dokonce označil za zajímavé čtení. Tato událost inspirovala redaktora Rádia Česko Adama Drdu k výbornému komentáři, který si můžete přečíst zde.
 
 

Reklama