Historie

Hotzeplotz aneb o redakčním putování za židovskými památkami

3. října 2013 v 14:11 | Denny, TJ


V Československu se velké popularitě těšily knihy Leo Rostena Pan Kaplan má třídu rád a její pokračování Pan Kaplan má stále třídu rád. Ovšem pokud někdo chce vědět co jsou córesy, mešuge, chucpe či chochmes, tak nutně musí sáhnout po knize Jidiš pro radost případně po rozříšeném vydání Jidiš pro ještě větší radost. Naše čtenáře jistě nemusíme seznamovat s Leo Rostenem. Narodil se v Lodži v roce 1908, když mu byly tři roky, tak se rodiče vystěhovali do USA. Nejen v Lodži, ale i v New Yorku doma mluvili jidiš, na ulici se mluvilo americkou angličtinou, kterou se přistěhovalci museli naučit a to talentovaného Leo Rostena inspirovalo k napsání zde uvedených humoristických knih a "slovníku jidiš výrazů." Jednotlivá hesla jsou doplněna většinou veselými historkami. Kniha je tedy nejen průvodce po jazyku jidiš a židovské kultuře.

Vašnosto, hledaj snad Hatzeplatz?
Co to má společného s naší expedicí po židovských památkách v Čechách, na Moravě a ve Slezsku? V anglickém originále Rostenovy encyklopedie The New Joys of Yiddish je výraz Hotseplotz, Hotzeplotz, Hatzeplatz. Německý překlad knihy se jmenuje Jiddisch, Eine kleine Enzyklopedie a některá hesla jsou oproti originálu rozšířena a tak se zde dovídáme původ slova Hotzenplotz, což je německý název obce OSOBLAHA, a to dnes již téměř nikdo neví. Výraz hotzen ve staré němčině znamenal rychle běžet. V knize je dokonce uvedeno, že z roku 1511 existuje recept na "děsně" pepřené jídlo Hotzenblotz.
Městečko Osoblaha tedy existuje, je to reálné město, přesto v jidiš je to výraz pro vzdálené mytické město (a mythical, remote town), něco, co je na míle vzdáleno, úplně venku a "jenom nebe ví, kde to je." V Německu autor knih pro děti Otfried Preußler, který pocházel z Liberce, tak pojmenoval hrdinu svých knih loupežníka, který je obdobou našeho Rumcajse a existuje podezření, že nápad převzal od Václava Čtvrtka.

Za zesnulým Georgem Lichterem

30. září 2013 v 16:58 | Zdeněk Klíma

(14. 12. 1921 - 2. 8. 2013)
Americký pilot v izraelských službách létá na říšsko-německých i britských stíhacích letadlech v poúnorovém Českoslo­vensku. Na výsost pozoruhodná kombinace, že? Ale tak už to někdy v dějinách chodí. Téměř neslučitelné se stane skutečností a nám nezbývá často nic jiného, než mít respekt k běhu událostí a osudu. V tomto případě se do jednoho životního příběhu promítlo pár paradoxů poválečných dějin.
George Lichter se narodil v newyorském Brooklynu v židovské rodině, jejíž kořeny sahají do východní Evropy (z otcovy strany na ukrajinskou Volyň, z matčiny strany do Běloruska). V Brooklynu prožil svoje dětství a tam se také zrodilo jeho zaujetí pro letectví. Jako 5tiletý klučina poprvé viděl opravdové letadlo (byl to hydroplán na brooklynské pláži u Gra­vesend Bay) a za dalších 5 let ho vzal otec na vyhlídkový let z nově otevřeného newyorského městského letiště Floyd Bennet Field. Jako školák se také pilně věnuje stavění balzových modelů letadel poháněných gumovým svazkem. Do jeho teenagerského života pak vstoupily i další aktivity. Stává se skautem, hraje na trubku a začíná hrát i lední hokej. Po ukončení střední školy pokračoval od podzimu 1939 ve studiu na 2-leté Bluefield College. Z nedostatku financí však musí školu po roce opustit a od podzimu 1940 nastupuje do zaměstnání.

Rabín Prinz: "Tváří v tvář diskriminaci je tím nejnaléhavějším, nejhanebnějším, nejostudnějším a nejtragičtějším problémem mlčení."

9. září 2013 v 11:20 | red

Rabín Joachim Prinz (1902-1988) věnoval většinu svého života v USA hnutí za občanská práva. Krutý úděl Afroameričanů a dalších menšin vnímal v kontextu zkušenosti vlastního života za Hitlera. Jako předseda Amerického židovského kongresu zastupoval židovskou komunitu na "Pochodu na Washington" dne 28.srpna 1963, který spoluorganizoval. Na pódium vystoupil po strhujícím spirituálu folkové zpěvačky Odetty a těsně předtím, než Martin Luther King pronesl svou slavnou řeč "Mám sen". Projev rabína Prinze je připomínán předevšímkvůli tvrzení, že tváří v tvář diskriminaci je "tím nejnaléhavějším, nejhanebnějším, nejostudnějším a nejtragičtějším problémem mlčení". Jeho projev publikujeme v souvislosti s debatou v rámci židovské komunity, jak reagovat na tzv. pochody nenávisti.

69. výročí genocidy Romů

3. srpna 2013 v 19:04 | D.T. podle zahr. zdrojů
Mladí Romové z celé Evropy se 2. srpna sjeli do bývalého koncentračního tábora v Osvětimi-Březince, aby si připomněli 69. výročí genocidy svých předků. Přesně v tento den před 69 lety zde bylo zavražděno posledních bezmála 3000 romských dětí, matek a starých lidí (muži byli odsunuti do pracovních táborů). Kromě uctění památky obětí zaznělo v projevech romských představitelů i varování proti aktuálnímu nebezpečí: "Již po mnoho let dochází v mnoha evropských zemích k útokům a vraždám Romů, které jsou jednoznačně rasisticky motivovány," předseda Ústřední rady německých Romů a Sintijů Romani Rose. Podle účastníků této vzpomínkové akce by 2. srpen měl být oficiálně uznaným dnem připomínky genocidy.

70. výročí povstání v Treblince

3. srpna 2013 v 18:59 | D.T. podle zahr. zdrojů
Ve Varšavě a Treblince se 2. srpna konaly pietní ceremonie u příležitosti 70. výročí povstání v tomto vyhlazovacím táboře. Několik měsíců plánovaná vzpoura, na jejíž přípravě se v rámci tzv. organizačního výboru podílel i bývalý důstojník československé armády Zelo Bloch, byla, jak známo, krutě potlačena, odhaduje se však, že se díky ní dostalo na svobodu a zachránilo na sedm desítek vězňů.

V Bologni byla objevena pravděpodobně nejstarší tóra na světě

30. května 2013 v 14:19 | D.T. podle corriere.it, Times of Israel
V uplynulých dnech vyšlo najevo, že svitek tóry, který po staletí odpočíval více-méně zapomentý v univerzitní knihovně v Bologni, je mnohem starší, než se původně odhadovalo. Když jej v roce 1889 prozkoumal židovský knihovník Leonello Modona, zasadil jeho původ do 17. století. Profesor hebraistiky Mauro Perani však nyní prozkoumal tento 36 metrů dlouhý a 64 cm vysoký svitek z měkké ovčí kůže podruhé a usoudil, že se jedná o orientální rukopis, jenž musel vzniknout v rozmezí let 1155 a 1225, tedy před zhruba 850 lety. Jde tudíž o nejstarší dosud známou úplnou toru na světě, jejíž hodnota - nejen kulturní - je nevyčíslitelná.



Respekt: "Holocaust druhé kategorie"

27. května 2013 v 18:49 | D.T. podle týdeníku Respekt
Nejnovější číslo týdeníku Respekt z tohoto pondělí přináší hned dva články věnované 70. výročí zahájení transportů do vyhlazovacích táborů s moravskými a českými Romy z území Protektorátu Čechy a Morava. Ač z více než šesti tisíc protektorátních Romů přežila jen desetina, probíhá aktuální výročí prakticky bez povšimnutí - jak píše Petr Třešňák v prvním ze zmiňovaných článků: "Je to typické, Romský holocaust se nestal součástí české historické paměti jako židovský. Z hlediska rasové ideologie a důslednosti provedení byla genocida Romů prakticky totožná, přesto pořádně neznáme její historii, průběh ani oběti. Kdo má židovský původ, může v inteligentnější společnosti počítat s jistou citlivostí stran své rodinné historie. Romové se v tomto smyslu nemohou spoléhat na žádnou formu empatie. Naopak. V místě sběrného tábora v Letech u Písku nadále stojí prasečák, který se nikomu nechce řešit, a bývalý prezident Klaus se nezdráhá romský holocaust zlehčovat."

Z historie modro-bílého fotbalu v Československu

15. května 2013 v 16:00 | Petr Bučka

Ačkoliv vznik a činnost Židovského fotbalového svazu je spjat s existencí první Československé republiky, poprvé vyběhli chlapci v modro-bílých dresech na fotbalové hřiště ještě před první světovou válkou. Protože první jedenáctky chlapců izraelitské víry nebyly zapojeny do oficiálních soutěží, víme dnes jen tolik, že začali vykonávat činnost v rámci sportovních sekcí sionistických organizací, které se později změnily na sportovní kluby případně tělovýchovné a sportovní jednoty. V Čechách to byl Hagibor Praha (1912), na Moravě Makkabi Prostějov (1903) a Makkabi Brno (1908) a na Slovensku Makkabea Bratislava (1912).

Židovská Šanghaj

14. května 2013 v 6:18 | TJ
Pro většinu Židů ze střední Evropy je Šanghaj tajemným městem na Dálném východě, které skýtalo relativně bezpečné přístřeší v době holokaustu, ale nemnozí uprchlíci z Československa jej dosáhli. Tamní židovská historie, ačkoli velmi krátká, má tři velmi důležité kořeny, ale i zajímavou současnost.

Šanghaj se z malého rybářského města stal mezinárodním obchodním centrem po vítězství Velké Británie v Opiové válce roku 1842, ale především na počátku 20. století. O rozvoj města se v této době významnou měrou zasloužili členové bagdádských židovských rodin Sassoon a Hardoon. Nepočetná sefardská komunita tak byla první, která se ve města ustavila. V souvislosti s Rusko-japonskou válkou a občanskou válkou v Rusku po bolševické revoluci se do Šanghaje začali stěhovat aškenázští ruští Židé, kteří představovali sociálně i kultrurně odlišnou část oproti původní židovské populaci Šanghaje.

O historii Hatikvy

28. dubna 2013 v 13:13 | Ilan Evyatar v magazinu Jerusalem Post 16.4.2010, překlad Petr Weber

Hrál Mozart ´Hatikvu´? Ukradli jsme naši národní hymnu Bedřichu Smetanovi nebo si český skladatel "vypůjčil" melodii z 600 let staré sefardské modlitby? Jak v bídě zemřel autor jejího textu v New Yorku a jak přesvědčený sympatizant nacismu nakonec dirigoval ´Hatikvu´, když David Ben-Gurion vyhlásil nezávislý izraelský stát?

Wiedergutmachung má 60 let

18. března 2013 v 18:58 | Denny

Dne 10. září 1952 v Lucemburských dohodách ujistil kancléř SRN Konrad Adenauer Izrael, že obdrží 3 miliardy marek v rámci zákona o odčinění křivd spáchaných nacistickým Německem. Toto ujednání bylo potom projednáno v jednotlivých sněmech spolkových zemí a teprve 18.března 1953 schváleno dolní komorou německého parlamentu Bundestagem.

Vídeňská filharmonie zveřejnila detaily o své nacistické minulosti

10. března 2013 v 19:34 | D.T. podle BBC, die presse, die zeit, aktualizováno 18.03.2013
Vídeňský filharmonický orchestr se ani sedmdesát let po pádu nacistické diktatury nedokázal důkladně vypořádat se svou nechvalnou minulostí. Kritika vůči tomuto renomovanému hudebnímu tělesu vzplanula naposledy letos v lednu, když se provalilo, že vídeňští filharmonici udělili Balduru von Schirachovi, někdejšímu šéfovi Hitler-Jugend a poté župnímu hejtmanovi Vídně odpovědnému za deportace a smrt mnoha desetitisíců lidí, nejvyšší ocenění - tzv. čestný prsten-, nejen v roce 1942. Kopie prstenu byla von Schirachovi věnována v roce 1966 poté, co si odseděl trest za zločiny proti lidskosti v berlínské věznici Spandau, jelikož původní prsten prý ztratil.

Cesta do Osvětimi začala zničením demokracie. Před 80 lety se stal Hitler německým kancléřem

31. ledna 2013 v 22:50 | Denny

Jmenování Adolfa Hitlera říšským kancléřem bylo dojednáno již v noci 4. ledna 1933 v bytě bankéře Schrödera na schůzce, kterou svolal bývalý kancléř Fritz von Pappen a které se kromě jmenovaných zúčastnil Adolf Hitler a zástupci politické strany německých nacionalistů. Měla být sestavena vláda vedená Hitlerem. Prezident Hindenburg se nechal lehce přemluvit k tomu, aby odvolal úřadujícího kancléře generála von Schleichera a místo něho jmenoval říšským kancléřem Adolfa Hitlera. To se stalo před 80 lety dne 30.ledna 1933 a to, co pro mnohé vypadalo jako pouhá změna vlády, byl počátek "tisícileté" třetí říše a počátkem největšího zločinu v dějinách lidstva.

Benny Goodman a jeho orchestr v Carnegie Hall

16. ledna 2013 v 7:25 | Denny

Benjamin David Goodman (1909 - 1986), nazýván králem swingu, byl vynikajícím jazzovým muzikantem, klarinetistou a vedoucím swingové kapely. Narodil se v Chicagu jako 9. z 12 dětí v chudé rodině židovských přistěhovalců. Jeho otec pocházel z Varšavy, matka z litevského Kaunasu. Seznámili se v Baltimoru, odkud se přestěhovali do Chicaga.

Vzpomínka na Birkenau boys a Pavla Poláka

4. ledna 2013 v 18:20 | John Freund, Kanada

Bylo nás skoro devadesát (možná, že i víc), když v rodinném táboře v Birkenau - Osvětim chlapci mezi 14 a 16 lety, kteří snad mohli byt schopni "pomoci říši", prošli selekcí. To znamená, že asi 300 kluků tohoto věku se postavilo před Mengeleho, a on vybral těch devadesát. Ostatní, tak jako zbytek celého rodinného tábora, byl 11. července 1944 zavražděn plynem.

Zemřel Albert O. Hirschman

15. prosince 2012 v 19:50 | D.T. podle zahr. zdrojů
Ve věku 97 let zemřel minulé pondělí, 10. prosince, v americkém státě New Jersey Albert Otto Hirschman, ekonom a sociolog světového věhlasu. Byl jedním z duchovních otců institucionální ekonomie, odborníkem na rozvojovou ekonomii, tj. hospodářskou problematiku rozvojových zemí, a autoritářské režimy Latinské Ameriky. Jeho kniha "Development Projects Observed" (1967) je považována za jedno z nejlepších a nejzajímavějších děl o rozvojových projektech, jaké bylo kdy napsáno. Charakteristickým rysem jeho vědecké práce byl tzv. trespassing, tj. překračování hranic jednotlivých vědních oborů. Jeho spisy jsou v důsledku toho zajímavé nejen pro ekonomy, ale i pro sociology, politology a filozofy. Překračováním hranic se ale vyznačoval i jeho život; Albert O. Hirschman byl "poutníkem" mezi třemi kontinenty - Evropou, Severní a Jižní Amerikou.

Setkání s Elzbietou Ficowskou: Irena Sendler a dětí varšavského ghetta

9. října 2012 v 16:45 | Polský institut v Praze
Ve čtvrtek od 18.00 se v Polském institutu (Malé nám. 1, Praha 1) uskuteční setkání Elžbietou Ficowskou, která patří k "dětem Ireny Sendlerové" - skupině více než 2000 nejmenších obyvatel varšavského ghetta zachráněných touto výjimečnou ženou během války. V pozdějším životě se Elžbieta Ficowska - vzděláním pedagožka - aktivně zapojila do opoziční činnosti KOR a Solidarity, byla také dlouholetou předsedkyní Sdružení dětí holocaustu. Setkání se koná ve spolupráci s Nadací Rosy Luxemburg a Židovským muzeem v Praze.



Tip na výlet: Starý lesní hřbitov u Drmoulu

13. srpna 2012 v 19:21 | Text a foto D.T.
Budete-li mít někdy cestu do okolí Chebu či Mariánských Lázní a trochu volného času, neváhejte navštívit starý židovský hřbitov umístěný v jehličnatém lese poblíž vesnice Drmoul. Cesta k němu je sice značená špatně resp. vůbec ne a bez pomoci místních očividně zvyklých na dotazy bezradných turistů se nelze obejít. Za případné hledání a bloudění budete ale posléze bohatě odškodněni.



Raoul Wallenberg, zachránce tisíců

2. srpna 2012 v 17:23 | Zpracovala Jiřina Fleischmanová dle matriálů Fondu Raolu Wallenberga v Budapešti.
Letos 4.srpna vzpomenou v Maďarsku, Švédsku a v mnoha dalších zemích 100. výročí narození švédského diplomata Raoula Wallenberga. Narodil se v bohaté a úspěšné švédské rodině, která mu zajistila vynikající rozvoj. V roce, kdy maturoval, mluvil plynně 5 jazyky, pak se rozhodl vystudovat na nezávislé univerzitě v USA architekturu, v jeho rodině dosud neobvyklé zaměření. Postupem doby se však i on vydal cestou obchodníka a velmi pravděpodobně již na počátku 40. let navštívil Maďarsko.

K počátku modrobílých olympiád

30. července 2012 v 9:12 | Petr Bučka

Ku příležitosti probíhající olympijských her v Londýně přinášíme článek o prvních Makabiádách, které byly inspirovány olympijským hnutím.


První novodobé Olympijské hry, které se uskutečnily v Aténách v roce 1896 ani z daleka nepřipomínalo nejvýznamnější sportovní svátek lidstva. Na hry vyslalo svoje reprezentace jen dvanáct států. Počet zúčastněných národností byl ale mnohem vyšší. Příčinu uvedeného rozdílu můžeme najít především v tom, že ne všechny národy se mohli na konci devatenáctého století opřít o vlastní stát, či lépe řečeno, ne všechny národy byly mezinárodně uznány, protože podle olympijské charty se na hrách mohli účastnit nejen země, ale i oficiálně uznané národy jako například Maďaři, Češi a Finové. A tak nejen náš východní soused, ale i další národy mohli o samostatné reprezentaci na olympijských hrách jen snít. Zatímco některé národy se v době konání prvních olympijských her ke svým národním právům již hlásily, jiné svou identitu jen hledaly. A právě v roce konání prvních olympijských her shrnul zakladatel sionistického hnutí Theodor Herzl svou politickou vizi do knihy Židovský stát, čímž položil teoretické základy národního sebeuvědomování židovského etnika žijícího v diaspoře. Pokud nahlédneme do statistiky vítězů prvních olympijských her můžeme zjistit, že na hrách startovali i sportovci židovského původu. A nejen to - celkově devětkrát se zapsali do listiny vítězů. Gymnasté Alfred Flatow a Gustav Flatow získali v dresu Německa celkem pět zlatých medailí, plavec Alfréda Hajóse v dresu Uherska zvítězil dvakrát. V plavání se olympijským vítězem stal i Paul Neumann, kterému stejně v dresu Rakouska úspěšně sekundovat cyklista Adolf Schmit.

 
 

Reklama