Palestinci zvolili agresivní protiizraelskou diplomacii

5. ledna 2015 v 16:01 | Gita Zbavitelová |  Úvahy a komentáře
Tři měsíce přemlouvali Palestinci členy Rady bezpečnosti OSN, aby podpořili jejich návrh rezoluce předložený prostřednictvím Jordánska. Měla být dalším pokusem, jak se vyhnout mírovým jednáním s Izraelem a získat samostatnou Palestinu bez bilaterální dohody a sebemenšího kompromisu. Text požadoval vznik nezávislého státu s hranicemi před šestidenní válkou v roce 1967 a s východním Jeruzalémem jako hlavním městem a nařizoval odchod izraelských vojáků z celého Západního břehu Jordánu do konce roku 2017. Podle Izraele zněl spíše jako seznam vroucných přání než seriózní návrh na řešení konfliktu. Palestinci tvrdili, že mají zajištěnou potřebnou většinu devíti hlasů v Radě bezpečnosti, ale rezoluce by stejně neprošla, neboť Spojené státy oznámily, že ji budou vetovat. Nakonec nemusely - Palestinci devět hlasů nezískali a návrh neprošel. Kromě Spojených států byla proti také Austrálie, pět členů včetně Británie se zdrželo a pro hlasovalo pouze osm zemí.


Palestinci byli v šoku, přestože i kdyby byla rezoluce přijata, žádný dopad v praxi by neměla, neboť bez jednání s Izraelem zkrátka Palestina vzniknout nemůže. Premiér Binjamin Netanjahu také už předem avizoval, že se žádnému diktátu nepodvolí.
Je záhadou, proč Palestinci nepočkali pár dní, protože po Novém roce vystřídala v Radě bezpečnosti izraelské přátele Austrálii a Rwandu Malajsie s Venezuelou, které by rezoluci skoro jistě podpořily. I tak by ji však vetovaly Spojené státy.
Izrael se neradoval dlouho. Předseda palestinské samosprávy Mahmúd Abbás hned následující den podepsal dvacet mezinárodních smluv v čele s Římským statutem Mezinárodního trestního soudu. Členství otevře samosprávě cestu k vytoužené žalobě na Izrael za údajné válečné zločiny za letní války v pásmu Gazy. Pro Izrael to představuje překročení únosné meze.
Agresivní politiku Mahmúda Abbáse lze vysvětlit velkým tlakem, pod nímž se ocitl po válce v pásmu Gazy. Ta značně zvýšila popularitu Hamásu a Abbás se teď snaží vylepšit si prestiž a ukázat Palestincům, že jejich vedení něco pro vznik samostatného státu dělá. Je však nepochopitelné, že Abbás nevidí krátkozrakost svých kroků.
Pokud Mezinárodní trestní soud Palestince za člena vůbec přijme - což není jisté, neboť nemají regulérní stát - mohou na Izrael podat stížnost. Teprve hlavní žalobkyně však rozhodne, zda někoho obviní, například na základě zjištění, že sám Izrael vojenskou operaci nevyšetřil nebo to odmítá udělat. Ten však už provádí 13 vyšetřování. Další háček tkví v působnosti soudu - vyšetřuje jen masové vraždy a genocidy, jimiž byla letní izraelská operace jen stěží. Proto také tribunál zamítl komorskou žádost o obvinění Izraele z údajných válečných zločinů na turecké propalestinské flotile v roce 2010 s odůvodněním, že smrt devíti aktivistů kritéria válečných zločinů nesplňuje. Problém může představovat i to, že Palestinci v létě členem tribunálu ještě nebyli, anebo neexistence mezinárodní smlouvy vytyčující hranice Palestiny, na jejímž území se údajné zločiny měly stát. A i kdyby soud nakrásně Izrael obvinil, může před ním skončit i Abbás, jehož hnutí Fatah vytvořilo vládu národní jednoty s teroristickým Hamásem, který už 14 let útočí na izraelské civilisty a ostřeluje je. A pokud by tribunál nakonec nějakého Izraelce odsoudil, Izrael nemá povinnost mu ho vydat, protože jeho jurisdikci neuznává.
Podle představitele samosprávy Saíba Irikáta bude válka v Gaze jen první z mnoha stížností; po ní samospráva soud požádá, aby Izrael obvinil z válečných zločinů, jichž se prý dopouští rozšiřováním osad na Západním břehu.
Izrael vyrazil do boje také. O víkendu zmrazil Palestincům převod daní a celních poplatků, které představují asi 127 milionů dolarů měsíčně. Netanjahu varoval, že tím izraelská odveta nekončí, a vyloučil pouze rozšiřování izraelských osad, aby si neznepřátelil mezinárodní společenství. Vláda údajně zvažuje podání žaloby na palestinské představitele ve Spojených státech a možná i u Mezinárodního trestního soudu prostřednictvím právních skupin, které tyto kroky mohou podnikat. Palestinské vedení tak může být souzeno nejen za útoky a ostřelování, ale i za financování terorismu v podobě vyplácení podpory vězňům v izraelských věznicích.
Další odveta hrozí samosprávě ze Spojených států. Republikánští i demokratičtí zákonodárci ji už upozornili, že podle zákona jí může Kongres kvůli stížnosti u mezinárodního tribunálu zastavit pomoc ve výši 400 milionů dolarů ročně. Izrael o víkendu naznačil, že bude zastavení amerických finančních prostředků aktivně podporovat.
Abbás však nevidí, neslyší a nemyslí. Naopak řekl, že zvažuje podání stejného návrhu rezoluce Radě bezpečnosti v letošním novém složení. Jediné, co Palestince ani nenapadne, je jednat o vzniku Palestiny s Izraelem. Místo snahy o nalezení kompromisu přijatelného pro obě strany podnikají kroky, které obnovu jednání znemožňují, k míru nevedou a vlastní stát jim také nepřinesou. Palestinci rozpoutali diplomatickou válku, kterou půjde velmi těžko ukončit. Mohou v ní hodně ztratit, ale nezískají vůbec nic. A jestli svou strategii zvolili kvůli přesvědčení, že neústupný Netanjahu jim Palestinu nedá, pak svými kroky jen vydatně přispívají k jeho znovuzvolení v nadcházejících izraelských volbách.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama