Z historie modro-bílého fotbalu v Československu

15. května 2013 v 16:00 | Petr Bučka |  Historie

Ačkoliv vznik a činnost Židovského fotbalového svazu je spjat s existencí první Československé republiky, poprvé vyběhli chlapci v modro-bílých dresech na fotbalové hřiště ještě před první světovou válkou. Protože první jedenáctky chlapců izraelitské víry nebyly zapojeny do oficiálních soutěží, víme dnes jen tolik, že začali vykonávat činnost v rámci sportovních sekcí sionistických organizací, které se později změnily na sportovní kluby případně tělovýchovné a sportovní jednoty. V Čechách to byl Hagibor Praha (1912), na Moravě Makkabi Prostějov (1903) a Makkabi Brno (1908) a na Slovensku Makkabea Bratislava (1912).


Po rozpadu Rakousko-Uherska nebyla situace v novém státě až tak jednoznačná jak se může dnes zdát. Oblasti s převahou německého obyvatelstva se snažily o připojení k Německu, respektive Rakousku. Na Slovensku byla situace ještě složitější. Nejdříve to bylo úsilí první poválečné maďarské vlády získat Slovensko zpět prostřednictvím slibů a později po vzniku Maďarské republiky rad se nová maďarská vláda pokusila získat Slovensko vojenskou silou. Situace se uklidnila až po přijetí mírové smlouvy v Trianonu, kde se definitivně stanovily hranice Slovenska s Maďarským královstvím. O tom, jaké byly na Slovensku po vzniku Československa zpočátku labilní poměry, je možné dokumentovat i na příkladu fotbalu. Dne 12. října 1919, tedy téměř rok po vyhlášení nového státu, vznikl Szlovenszkól Labdarúgók Szövetsége (SzLSz), čili Slovenský fotbalový svaz s maďarským názvem. Mezi zakládajícími členy bylo 86 sportovních klubů z celého Slovenska. Jen minimální počet sportovních klubů se hlásil ke slovenskému názvu a zůstal neorganizovaný. Mezi zakládajícími členy SzLSz byly i židovské sportovní kluby Pozsonyi Makkabea Sport Club (ŠK Makabea Bratislava), Kassai Hakoah Sport Egysűlet (Sportovní jednota Hakoah Košice) a Rózsahelyi Makkabea Sport Egysűlet (Sportovní jednota Makkabea Ružomberok). SzLSz začal na Slovensku pořádat soutěž, která se nedohrála, protože tomuto svazu na přímý podnět Československého fotbalového svazu (ČSFZ) neschválili stanovy. Dodejme i to, že své problémy měl nejpopulárnější sport i v Česku. Na rozdíl od jiných sportovních svazů, které poměrně rychle zareagovaly na změněnou situaci a přijaly v duchu nových poměrů název československý. Českému fotbalovému svazu tato změna trvala déle než rok. Bylo to nejen proto, že řešil vnitřní rozpory, ale do konfliktu se dostal i s Československým všesportovním výborem, který zastřešoval národní sportovní svazy.
Aby se vyhnuli vzájemným národnostním třenicím, nepřijali představitelé sportu zásadu teritoriálního členění, ale uplatnili národnostní princip. Takto byly maďarské kluby donuceny vytvořit si Maďarský fotbalový svaz na Slovensku. Ten pak s německým, židovským, polským a ČSFZ vytvořil Československou fotbalovou asociaci (CSAFE), kterou v roce 1923 přijali do Mezinárodní federace fotbalových asociací (FIFA).
Židovský fotbalový svaz (Kewucas Mesehakej Kadur Regel Jehudith šel) byl založen 21. listopadu 1920 v Praze. Na ustavujícím zjedu se zúčastnilo jednadvacet fotbalových subjektů. Za prvního předsedy svazu byl zvolen D. Mendel z Brna a do funkcí místopředsedů Steiner z Prahy a Traub z Moravské Ostravy. Sídlem svazu se stala Praha. V tomto počátečním období svaz neorganizoval vlastní soutěž. Jednotlivé subjekty byly zapojeny do činnosti toho svazu, který měl na daném území převahu. Teprve po domluvě o vzniku CSAFE došlo ke stabilizaci situace. Nový právní řád umožnil, aby se činnost Židovského fotbalového svazu (ŽFZ) rozběhla už naplno. Krátce na to se dotvořila vnitřní struktura svazu. Od léta 1921 řídil ŽFZ svazový výbor (vąude kewucath) v jehož čele stál předseda (našije) ten vykonával současně funkci jednatele. Neméně důležitým funkcionářem svazu byl místopředseda, který byl současně svazovým kapitánem (madrich hameschakin veomanuth). Ten měl v kompetenci svazové mistrovství a mezinárodní setkání svazu. Dalšími funkcionáři svazového výboru byli: pokladník (hamarceh lekupah), dva revizoři (hamarceh lebikoret) a delegáti jednotlivých žup, kteří zastávali jednotlivé funkce. Z Česka to byl trestný a amatérský referent (hamarceh le-ones ulechavewuth), z jižní Moravy archivář a zapisovatel (legnigah vamazkjr), z Ostravska dorostenecký referent (hamarceh lessofijach), ze Slovenska tiskový referent - (hamarceh leitamuch) a z Podkarpatska matrikář (hamarceh leršimach). Členem svazového výboru byl i zástupce (hamarceh lešoftej) z Ligy židovských fotbalových soudců (Agudath šof'té hahachráh haj'hudith). Hebrejská terminologie, kterou vypracoval ŽFZ v Československu se uplatnila v dalším období v činnosti jednotlivých členů Světového svazu Makkabi. Vnitřně se ŽFZ dělil na pět žup (felechov). V historických zemích byly tři župy: v Čechách byla sídlem Praha, na jižní Moravě to bylo Brno a severní Morava a Slezsko měli své centrum v Ostravě. Na Slovensku byly vytvořeny dvě župy: Jihozápadní se sídlem v Bratislavě a Karpatská, která měla sídlo v Košicích. Ve vedení CSAFE zastupoval ŽFZ funkcionář K. Weil, který byl v roce 1924 zvolen místopředsedou CSAFE. Dalšími zástupci ŽFZ ve vedení CSAFE byly Mahler a Polák. Začátkem roku 1922 došlo ke změně na postu předsedy ŽFZ, kterým se stal E. Štern. Nový předseda inicioval vznik systému soutěží, které měly mít I. třídu, do ní byly zařazeny družstva Hagibor Praha, Makkabi Brno, Makkabi Prostějov, Makkabi Hodonín, Hakoah Olomouc, Hakoah Moravská Ostrava a Hakoah Košice a II. třídu, kterou měli organizovat jednotlivé župy. Stav členské základny ŽFZ v roce 1922 byl 1654 registrovaných členů v 44 organizacích. Začátkem roku 1923 se uskutečnila valná hromada svazu, na níž odstupující předseda E. Stern konstatoval, že na dobré úrovni pracuje jen Karpatská župa. Na závěr valné hromady byl zvolen nový předseda, kterým se stal O. Kaminski. Zvolený byl i nový výbor svazu. Nového vedení, které v roce 1925 zabezpečilo pro své členy výraznou slevu na dopravu železnicí, pro členy do 18 let to bylo 50% a pro členy nad 18 let 33% z ceny jízdenky, byly velké vzdálenosti mezi mužstvy hlavní překážel, která hatí rozvoj v tomto svazu. V roce 1926 měl ŽFZ už jen 194 členů v 8 organizacích. Za této situace se ŽFZ na svém valném shromáždění v roce 1926 rozhodl v šlápnout do Československého svazu Makkabi. Pro srovnání Československý svaz Makkabi měl v uvedeném roce v 32 základních organizacích 2 500 registrovaných členů. Toto rozhodnutí znamenalo pro ŽFZ pomalý nárůst členské základny. Tento obrat ostatně rozhodl, že ŽFZ na své valné hromadě v roce 1928 se rozhodl pokračovat v své činnosti. Do čela svazu byl na valné hromadě v roce 1928 zvolen nový předseda E. Justice. V roce 1929 se v rámci II. celorepublikového sletu Makkabi uskutečnilo svazové mistrovství, kde ve finále porazilo družstvo Makkabi Prostějov favorizovaný Hagibor Praha. Ještě významnější událost, na organizaci kterého se ŽFZ podílel, byl fotbalový turnaj, který se uskutečnil jako součást světových her Makkabi. Hry se měly původně uskutečnit v rumunském Cernauti, ale po rezignaci organizátora se Praha chytila ​​příležitosti. Světové hry Makkabi se nakonec uskutečnilo ve dnech 23.-27. srpna 1933. Naše družstvo v turnaji prohrálo s pozdějším vítězem turnaje z Polska v poměru 3:0. Na konci roku 1933 se uskutečnila valná konference, která se usnáší o přeložení vedení svazu do Brna a současně zvolil a nového předsedy B. Brauna z Brna. Na konferenci bylo konstatováno, že členskou základnu tvoří 1000 členů registrovaných v 18 klubech. Přemístění sídla svazu z Prahy do Brna mělo napomoci zejména v oblasti organizační práce svazu. Navzdory snaze o oživení činnosti a nárůstu členské základny se v následujícím roce u příležitosti valné hromady svaz rozhodl ukončit svou činnost a svým organizacím doporučil vstup do ČSFZ. Ani po této události Československý svaz Makkabi na fotbal v svých základních organizacích nerezignoval. Na konci roku 1934 byla při předsednictvu Československého svazu Makkabi vytvořena tělocviční a sportovní komise-moca techno Arci (MOTA), do které byl zařazen i fotbal. Za toto sportovní odvětví organizačně odpovídaly Freund a Knöpfelmacher. V roce 1938 Židovské listy uveřejnili příspěvek K. Blocha pod titulem "Bilance našeho sportu", ve kterém autor hodnotí jednotlivé sportovní odvětví. Z fotbalových družstev nejlépe obstáli Makkabi Prostějov, které se stalo účastníku divize ČSFZ. Pochválen byla i činnost družstev Makkabea Bratislava, které hrálo v I. třídě ČSFZ a družstva Hagibor Praha a Makkabi Košice, které hrály v II. třídě ČSFZ. Současně autor dodal, že Makkabea Bratislava v důsledku odstoupení Petržalky Německu, ztratila své hřiště.
Krátce na to došlo k zániku Československa. Na Slovensku ještě před vyhlášením samostatnosti autonomní vláda rozpustila všechny tělovýchovné organizace včetně Makkabi. V květnu 1940 vydal hlavní náčelník České ústřední rady zákaz činnosti Židů v Slovenská sportovních svazů a definitivní tečku za existencí židovských sportovních klubů dala Slovenská vláda dne 8. října 1940, kdy byl zveřejněn výnos ministerstva vnitra. Podle § 3 vládního nařízení České republiky ze dne 26. září 1940, čís. 234 Sl.z. byly rozpuštěny židovské spolky a organizace. O nic lepši esa nedařilo Židům ani v Protektorátu. Tam Policejní ředitelství v Praze dnem 14. února 1940 ještě schválilo nové stanovy Svazu Makkabi v Čechách a na Moravě, ale krátce nato vyšlo 4. července1939 Vládní nařízení č.136, které upravovalo právního postavení Židů ve veřejně životě. Toto nařízení vesla v platnost ovšem až v dubnu 1940 po devíti měsíčním pozměňovacím řízení na Úřadu říšského protektora. Jednalo se vlastně o aplikacích Norimberských zákonů o říšském občanství ao "ochraně německé cti a krve" na protektorátní poměry. Hned první paragraf určoval, kdo měl být v protektorátu chápaném jako Žid.V § 4 pak byl vysloven zákaz vykonávat funkce ve veřejné životě, ve veřejné správě a soudnictví. V poznámce číslo 3 paragrafu 4 jsou pak ustanovení týkající se spolkového života Židů, kde bylo uvedeno: "Židé se nesmějí zúčastniti politického života, ani býti členy spolků i jiných korporací společenského, kulturního a ekonomického života. Tým není dotčena jejich účast v nucených organizacích, v útvarech provozujících obchody a ve spolcích a jiných korporacích určených pro židy a jako takové označených." Diskriminace Židů pak dále pokračovala různými dalšími výnosy a místními vyhláškami. Potlačováním spolčovacích a sdružovacích práv Židů tedy šlo ruku v ruce s prima likvidačními nátlakem na židovské spolky. Právní cestu k definitívní likvidaci židovských spolku otevřelo nařízení Říšského protektora "O péči o Židy a židovské organizace" z 5.března 1940.
Přestože činnost ŽFZ není možné v kontextu s vývojem fotbalového sportu v období první Československé republiky nijak přeceňovat, nepochybně jeho aktivita přispěla k pestrosti fotbalového života v zemi. Na kvalitě jeho činnosti se negativně podepsalo nejen to, že jednotlivá družstva musely překonávat velké vzdálenosti mezi sebou, ale i rozhodný postoj proti profesionalismu, což se v konečném důsledku projevilo na poklesu členské základny. V neposlední řadě se pod kvalitu činnosti podepsali i hospodářské krize na začátku a konci dvacátých let uplynulého století.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ing.Jaroslav Kudláček Ing.Jaroslav Kudláček | E-mail | Web | 27. prosince 2014 v 18:41 | Reagovat

R.S.C. Makabea 1920 - víte prosím někdo o
jaký klub / z kterého města/ se jedná ?

2 peculium peculium | Web | 17. června 2015 v 16:15 | Reagovat

Konečně komentáře fungují :) :-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama