Svět viděný internetem: Jaký islám bude v Americe a další témata

19. srpna 2010 v 21:52 | Jan Fingerland, ČRo 6 |  Zahraniční zprávy
Čtenářům ŽL přinášíme opět výběr z rubriky ČRo 6 Svět viděný internetem, v níž se Jan Fingerland zabývá budoucím americkým islámem, neuskutečněným utkáním íránského a izraelského sportovce a palestinským zdravotnickým týmem, který odjel pomáhat do Pákistánu.

Islám a dvě Ameriky
Ve Spojených státech se už řadu dní živě debatuje o tom, zda má být na Manhattanu, poblíž místa, kde stávala dvojčata zničená 11. září roku 2001, vybudována mešita. Podle jedněch to znamená znesvěcení památky obětí, které byly zabity ve jménu islámu. Podle druhých však právě vybudování mešity bude znamenat krok k usmíření Američanů s americkými i zahraničními muslimy. K problému se vyjádřil i komentátor deníků New York Times a International Herald Tribune pod názvem Islám a dvě Ameriky.


Existují prý dvě rozdílné Ameriky. V jedné nezáleží na tom, jakou řečí mluvíte, kterého boha vyznáváte a jak hluboké jsou vaše kořeny v Novém světě. Je to Amerika, v níž je oddanost ústavě důležitější než etnické rozdíly, jazykové bariéry a náboženské odlišnosti. Je to Amerika, kde čerstvý příchozí k našim břehům není o nic méně Američanem než prapravnučka Otců poutníků, kteří dorazili před staletími.
Existuje ale i jiná Amerika, která samu sebe chápe jako konkrétní kulturu, a nikoli jen jakou soubor politických představ. Tato Amerika mluví anglicky, ne španělsky, čínsky nebo arabsky. Hledí zpět ke svému náboženskému odkazu. Tím byl nejdříve protestantismus, ale židovsko-křesťanský konsensus nakonec přijal i katolíky a židy. Tato Amerika své mravy odvozuje od představ anglosaské diaspory, a očekává od nově příchozích, že se těmto normám přizpůsobí, a to pokud možno rychle.

Tato dvě porozumění Americe, jedno ústavní a druhé kulturní, byla v určitém napětí po celé americké dějiny. A toto léto jsou opět v napětí, a to kvůli kontroverzi ohledně mešity a islámského kulturního centra, které by mělo stát dva bloky od Ground Zero. První Amerika se na tento projekt dívá jako na dokonalé ztělesnění nejvyšších ideálů amerického národa. Jak před pár dny řekl prezident Obama, naše oddanost náboženské svobodě musí prý být neotřesitelná. Také starosta New Yorku Michael Bloomberg řekl obyvatelům svého města, že stavba mešity bude nejvýznamnějším testem této svobody, který ve svých životech zažijeme.
Druhá Amerika se na věc dívá odlišně. Projekt vidí jako urážku vzpomínky na 11. září, jako projev neúcty k hodnotám země, v níž se islám stal součástí veřejného života teprve nedávno. A pod těmito obavami se skrývá i podezření, že islám je s americkým způsobem života zcela neslučitelný, a to islám v jakékoli podobě. Je typické, jak se tyto dva názory nyní projevují ve veřejné debatě v USA.
První Amerika má sklon vznešeně hovořit o ušlechtilých hodnotách, zatímco ta druhá častěji udeří na tvrdší, xenofobnější strunu. První Amerika přijala příslovečné "chudé, znavené a zmučené masy", jak se o tom píše na podstavci Sochy svobody, zatímco druhá žádala, aby nově příchozí změnili svá jména a vzdali se svých rodných jazyků, a často se snažila dosáhnout toho, aby raději vůbec nepřicházeli. První Amerika oslavovala náboženskou svobodu, a druhá Amerika perzekvovala Mormony a diskriminovala katolíky.
Ovšem obě pojetí této země mají v sobě určitou moudrost, a obě jsou důležité pro úspěch amerického experimentu. Během velkých vln imigrace v 19. století byl tlak na to, aby příchozí přijali anglosaskou kulturu důležité pro dosažení rychlé asimilace. A to přesto, že se tak dělo i za cenu hrozby, že kdo se nepřizpůsobí, bude čelit diskriminaci. Omezení imigrace z 20. let byla z mnoha hledisek drakonická, ale vytvořila čas pro to, aby se vytvořené etnické rozdíly rozpustily a vznikla jednotná americká identita.
Totéž se dělo i v oblasti náboženství. Vytrvalý tlak na přijetí obvyklých norem, někdy pomocí hezkých, a jindy méně hezkých prostředků, nakonec přiměl Mormony, aby se vzdali mnohoženství a začlenili se do amerického mainstreamu. Také americké obavy z neliberálních sklonů katolicismu inspirovalo zdejší katolíky k tomu, aby přiměli svou církev k uznání ctností demokracie. Díky tomu mohly generace imigrantů zůstat katolíky a zároveň se cítit i Američany.
A tak je tomu dnes i s islámem. První Amerika správně trvá na absolutním právu muslimů vybudovat mešitu a uctívat boha tak, jak si sami přejí. Avšak druhá Amerika má pravdu, když od amerických muslimů žádá něco více než jen deklarace dobrých záměrů. Zejména od postav, jako je Feisal Abdul Rauf, tedy imám, který stojí za projektem mešity. Až příliš často mají americké muslimské instituce potíže s myšlenkami a skupinami, které ostatní Američané považují za důležité. Až příliš často se američtí muslimští vůdcové vyjadřují dvojznačně, když se mají jednoznačně distancovat od neliberálních cílů.
Z hlediska celosvětových měřítek je Rauf modelovým "umírněným muslimem". Ale celosvětová a americká měřítka jsou odlišná. Aby se muslimští Američané zcela integrovali, potřebují jiné vůdce. Ne takové, kteří o Americe mluví jako o spolupachateli 11. září, jak se krátce po útoku z roku 2001 vyjádřil sám Rauf. A ne takové, kteří se rádi vyhýbají odpovědi na otázku, jestli je Hamas teroristická organizace, jak se to Raufovi stalo letos v červnu. Budou potřebovat vůdce, kteří budou chápat, že požadavek na vybudování mešity dva bloky od masové vraždy - spáchané ve jménu islámu - mezi-náboženskému dialogu moc dobře neposlouží.
Jinými slovy, budou potřebovat vůdce, kteří budou plně chápat americké latinské heslo "e pluribus unum", "v různorodosti jednota". Tedy, že zatímco první Amerika bude hájit různost, je to právě požadavek oné druhé Ameriky, který vytváří onu vzývanou jednotu, uzavírá komentář listu New York Times.

Proč mají Izraelci zlato
Nepřátelství Íránu vůči Izraeli vyvolává v židovském státu čím dál větší strach z toho, co se stane, až režim ajatolláhů dostane do ruky jadernou zbraň. V některých jednotlivých případech však právě tato ideologická nenávist tohoto režimu vůči Izraeli může být i výhodná. To se ukázalo na právě probíhající Olympiádě mládeže, kde íránské delegace stáhla svého zápasníka ze zápasu v taekwondu s tím, že závodník je zraněn. Měl totiž nastoupit proti izraelskému soupeři, a tak se všeobecně soudí, že pravým důvodem, proč se finálové utkání neuskutečnilo, byla ideologie. Informuje o tom agentura AP.
K události došlo v neděli, kdy se izraelský závodník mohl radovat ze získání zlaté medaile. Jeho soupeř totiž nenastoupil, a to prý kvůli zdravotním problémům. Mladý Íránec byl údajně dokonce převezen do nemocnice. Šéf izraelské delegace prohlásil, že je ze zlaté medaile nadšen, ale byl by prý raději, kdyby bylo toto vítězství získáno v regulérním zápase. Že k zápasu nedojde však bylo jasné v okamžiku, kdy do finále postoupil jak Izraelec, tak i Íránec.
Samotný izraelský závodník si s neobvyklou situací hlavu nelámal. Prý se nestará o politiku ani nic podobného. Byl prý připraven nastoupit k zápasu, ale je mu jedno, z jakého důvodu se nakonec finálové střetnutí neuskutečnilo. O tom, že by za stažením íránského závodníka mohla být politika, však oficiálně nechtějí slyšet ani íránští sportovní činitelé, ani představitelé Světové federace taekwonda. Všichni totiž vědí, že stažením závodníka z politických důvodů by Íránci porušili olympijské principy.
Izraelský člen Olympijského výboru proto soudí, že údajný převoz íránského závodníka do nemocnice byla fikce. I kdyby byl zraněn, pořád mohl být přítomen a převzít stříbrnou medaili. Při tom by ale musel vyslechnout izraelskou hymnu, a dokonce by viděl izraelskou vlajku zavěšenou výš než je vlajka íránská. Raději ho prý ale posadili do sanitky, aby se tím takové situaci vyhnuli.
Írán už má za sebou několik případů, kdy jeho sportovci nenastoupili proti izraelským soupeřům s tím, že Írán neuznává existenci Izraele. Například v roce 2004 na olympiádě v Athénách odmítl nastoupit dvojnásobný šampión v judu proti svému izraelskému soupeři. Ospravedlnil to tím, že tak vyjadřuje svou solidaritu s palestinským lidem, shrnuje agentura AP.

Palestinský tým pomáhá v Pákistánu
Naštěstí může i palestinský lid vyjadřovat solidaritu, jak o tom informuje palestinská agentura Ma'an. Palestinci totiž vyslali do Pákistánu skupinu zdravotníků a humanitární pomoc, aby pomohli lidem zasaženým rozsáhlými povodněmi. Jde o šest lékařů a sester, kteří do Pákistánu mohou přicestovat díky spolupráci s Pákistánským úřadem pro zvládání katastrof a palestinským vyslanectvím v Islámabádu.
Pákistán byl v minulých týdnech zasažen obrovskými povodněmi. Nyní mohla palestinská ambasáda pomoci trpícím pákistánským rodinám pomoci dodávkou stanů a jídla pro ty pákistánské rodiny, které přišly o střechu nad hlavou. Již v lednu tohoto roku Palestinská autonomie vyslala zvláštní tým na Haiti poté, co byl ostrov postižen obrovským zemětřesením, které také připravilo řadu lidí o život nebo přístřeší.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 gugi gugi | E-mail | 20. srpna 2010 v 7:40 | Reagovat

Četl jsem v zahr. tisku, že jistý u.s. komik - pokud dojde k realizaci mešity poblíže Ground Zero – se rozhodl začít (v rámci svobody projevu názoru) v blízkosti mešity provozovat speciální gay-café, určené eminentně pro homosexuální muslimy.

2 K K | 26. srpna 2010 v 7:30 | Reagovat

Jest tomu tak:
http://www.eurabia.cz/Articles/4839-americky-komik-chce-privest-muslimy-k-silenstvi-vedle-mesity-otevre-gay-bar.aspx

nebo

http://www.novinky.cz/koktejl/208806-americky-komik-chce-privest-muslimy-k-silenstvi-vedle-mesity-otevre-gay-bar.html

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama